Radek Tomášek

  
• Aktuality
• Simply The Four
• Radek a Radek
• Fotogalerie
• Z tisku
• Okénko pro hosty
• Texty
• Hudební životopis
• Éra Rangers
• Listárna
• Pro pořadatele

 

Navštivte s Radkem zámek v Bělé (2005-2008)

Radkova vystoupení v muzeu:
Jak to všechno začalo
vernisáž L. Michaláka a M. Štěpánové (6. září 2008)
O té cestě jsem snil (23. srpna 2008)
Jednou v roce na Vánoce - podruhé (16. prosince 2007)
Z té dálky slýchám písně známé (17. srpna 2007)
Jednou v roce na Vánoce - poprvé (3. prosince 2006)
Tak to zkouším aspoň písní (17. srpna 2006)
Nechoď s duší zamčenou (18. listopadu 2005)

Jak to všechno začalo

Radek Tomášek poprvé vystupoval na zámku v Bělé pod Bezdězem v roce 2004, kdy účinkoval na vernisáži výstavy svého přítele, malíře a scénografa Vojtěcha Kolaříka, a od té doby se sem rád vrací, i když jeho koncerty zde jsou už dokumentovány na stránkách muzea a na jeho Facebooku. Na Radka se tu dál těší noví známí a samozřejmě také skalní příznivci, kteří se za svými oblíbenými písničkami neváhají vydat do prostředí, které jim velmi sluší.

Za neobyčejně milá společná setkání v zpočátku vděčili všichni především dvěma přívětivým zámeckým dámám: paní Soně Karáskové a její spolupracovnici Slávce Chadalíkové, situace se ale nezměnila ani s příchodem nového vedení v osobě Mgr. Kateřiny Jeníčkové.
Takovíhle kouzelní andělíčci s pochopením kynou návštěvníkům stálé expozice, výstav i koncertů. Sídlí nahoře, na trámech nádherně malovaných kazetových stropů a právě ten na fotce jakoby sem zalétl z chrámu sv. Mikuláše, z Radkovy písničky Dvě slzy (i když je pozdně renesanční a ne barokní).

nahoru

Vernisáž "Aprílových knížek" Libora Michaláka a "Světa zvířat" Miriam Štěpánové

V sobotu 6. září 2008 odpoledne se do bělského zámku a zároveň muzea začali zase sjíždět hosté, kteří se měli proměnit dílem v účinkující dílem v návštěvníky avizované vernisáže.

V kanceláři se dolaďoval program podvečera za účasti ing. Libora Michaláka, jeho ženy Ireny a jejich kamaráda Radka Tomáška. Těsně před pátou se všichni odebrali do velkého sálu, kde odehrála "oficiálnější" část programu. Ty závorky mají naznačit, že nešlo o žádnou škrobenou a oficialitami oplývají událost, naopak.

Bývalý zemědělský inženýr Libor Michalák dnes přednáší na Západočeské univerzitě o reklamě (pro ty, co nejsou IN - dnes se jí říká marketing) a tu dělal svým "Aprílovým knížkám" nějak takto: "Moje knížky jsou jako jazz, který začali hrát černoši bez znalosti not, vedeni pouze chutí a láskou, na nástrojích, které vyloudili od muzikantů vojenských kapel. Taky já si hraji podle svého s vazbami knih, nepoznamenán odborným vzděláním, a snad právě proto si troufám dělat to, co by opravdového knihaře ani nenapadlo," říkal a nakonec konstatoval s úsměvem v narážce na to, že nemůže koukat na televizní zpravodajství plné násilí: "Nevím, jestli chci utéct světu, který se zbláznil, nebo už jsem se zbláznil já!"

Dáma, která se tak srdečně směje slovům svého předřečníka, je bývalá zdravotní sestřička Miriam Štěpánová - ani ona si nepotrpí na svazující formality. Řekla o sobě velmi stručně, že žije v domečku za Prahou s přítelem a labradorkou Růženkou, a že už si nedovede představit, že by mohla dělat něco zajímavějšího a zábavnějšího než svoje obrázky s veselými ovečkami, ptáčky, žirafami a samozřejmě labradory.

Na fotce se povedlo ji zarámovat do paruky a pláště jednoho z Valdštejnů, takže vznikla jakási úsměvná koláž, docela v duchu celého večera.

Úsměv dotřetice - Radek se omlouval, že žádným jazzovým číslem sloužit nemůže a tak zahrál písničku, která je svou melodikou asi tak nejblíž - téměř swingovou "Whisky, sodu". A protože si přivezl harmoniku, přidal ještě "Boxera".

Pak už se dveře výstavního sálu otevřely návštěvníkům - a zase se ze všech stran ozýval pobavený smích, dětské chichotání a často i nevázaný řehot.

Ono je moc těžké zachovat vážnou tvář při pohledu na "knihovnu" Libora Michaláka, však nahlédněte taky: Tohle je třeba Galuškovo "Slovácko sa súdí", na druhém obrázku nejspíš odhadnete sami - jde o známou autorskou dvojici Svěrák a Smoljak, a na třetím obrázku pak "Knižní best-celer" (celer je nutno čas od času vyměnit).

Podvečer se proměnil v nádnerně teplý letní večer (ostatně jeden z posledních v tomto roce), ale kdo měl čas, rád se ještě zrdžel, protože úsměvná nálada ovládla celé muzeum - Radek se nenechal přemlouvat a zpíval, později dokonce improvizovaně doprovázel na kytaru Libora Michaláka, který zapěl dvě neobyčejně dlouhé písně z repertoáru Settlerů.

nahoru

O té cestě jsem snil

Když se nějaká akce častěji opakuje, mívají pravidelní návštěvníci sklony je porovnávat. Jak by se tedy z tohoto hlediska asi dal zhodnotit Radkův čtvrtý samostatný "zámecký" koncert v Bělé? V čem se lišil, v čem ctil zavedené tradice? Podívejte se na malou reportáž se závěrečným překvapením.

Radek hrál jako loni ve velkém sále a podobně jako přede dvěma lety mu přes rameno nahlížel jeden z bývalých majitelů bělského zámku, vévoda Albrecht z Valdštejna, dokonce ve dvou podobách (čtyři portréty tří pánů z Valdštejna byly součástí právě probíhající výstavy o tomto významém barokním šlechtici a politikovi). Novinkou byl mladý muž po Radkově boku, jeho žák Tomáš Karmazín, který si teprve získává muzikantské "ostruhy" a který má chvályhodnou chuť do hraní. Ke konci dvouhodinového koncertu (jelo se bez přestávky) už Tomáš třepal prsty rozbolavělými od strun, ale na náladě mu to neubralo. A co říci k Radkově výkonu? Nechte se překvapit, uvidíte a uslyšíte.

Do Bělé zase rádi přijedeme!

Po koncertě se začaly "hýbat škatulata" - židle byly seskupeny kolem bohatého pohoštění (ani hosté nepřijeli s prázdnou), každý si bral podle chuti a každý si taky chtěl aspoň chvíli popovídat s Radkem (na spodní fotce se k němu sesedli Tonda a Věrka, Petr a Slávka.

Tradičně milé bylo přijetí všech hostů, z nichž řada měla za sebou dalekou cestu a kterým se hostitelky z muzea neúnavně věnovaly.

Nejmladší návštěvník se svou prababičkou - vydržel celý dvouhodinový koncert sedět na místě a zaujatě poslouchat, takže si poctivě zasloužil odměnu - Radek mu věnoval písničku, k níž před lety napsal svůj první text. Přiznává v něm své okouzlení námořními piráty a vůbec romantikou života na moři, v Karibiku. Další inspiraci mu ale poskytl i obraz, visící v bytě jeho tehdejšího kolegy Petra Nárožného. Už víte, o jakou písničku jde?

Hudební ochutnávka

Pod talíři s občerstvením se sice improvizovaná tabule téměř prohýbala, tentokrát však místo receptu na sladkou či slanou dobrotu nabízíme k ochutnání lahůdku hudební. Podívejte se na ukázku z koncertu, kterou jedna z návštěvnic, paní Běla, umístila na YouTube.

Možná náhodou, ale třeba záměrně je Radkovým prvním videem v této celosvětové "videotéce" právě Kingston Town, z něhož si paní Soňa Karásková vypůjčila verš na pozvánku. Tak tedy "O té cestě jsem snil..."

nahoru

Jednou v roce na Vánoce - podruhé

Druhé předvánoční setkání v bělském muzeu proběhlo na závěr prodejní výstavy, na níž bylo možné vybrat si z mnoha kouzelných věciček, vhodných jako vánoční dárky. Byl mezi nimi i vyřezávaný anděl, který vítal návštěvníky v neděli 16. prosince 2007.

V zámecké komnatě se u bíle prostřeného stolu rozsazovali hosté, kteří mají vztah (samosebou, že kladný) k muzeu - a ti se také postupně ujímali slova. Večer zahájil pan farář Jan Nepomuk Jiřiště, který připomněl význam a duchovní obsah adventních dnů.

Stejně jako loni přispěl do neformálního programu večera spolupracovník muzea Tomáš Adam, dostavil se i senátor PhDr. Jaromír Jermář.

Dlouhou cestu z Prahy vážilo víc hostů, mezi nimi i pánové Hrabánek a Svoboda ze Semaforu. První dal k dobrému několik pěkně vypointovaných historek o svém principálovi Jiřím Suchém, druhý zasedl ke klávesám a spolu s Radkem Tomáškem rozezněli své nástroje a hlasivky vánočními koledami. Přidalo se k nim i pár odvážlivců ze sálu.

Albrecht se vrátil

Loutkoherec František Pešán, který do Bělé vozí pravidelně dětem své pohádky, měl tentokrát s sebou loutku jednoho z dřívějších majitelů zámku, samotného Albrechta z Valdštejna, jehož výročí se po celý rok 2007 pilně připomínalo. Vévodův portrét také celý večer shlížel se zdi na společnost, která se tu sešla a těšila se vskutku velmi dobré náladě.

První vánoční noc

Hosté se začali rozcházet kolem osmé hodiny večer, ale kdo zůstal déle, jistě nelitoval. Lojza Marhoul přednesl už v první části večera několik svých básní vztahujících se k vánočnímu času, ale v záloze jich měl ještě víc a stejně pěkných (zde uvedený "Advent" je ze sbírky Zvířátko láska). A Radek Tomášek se nechal přesvědčit a zpíval i písničky, které zazněly na jeho koncertech naposled před mnoha lety, třeba "Chtěl bych rád", "Vstříc vzpomínkám" nebo "Podzim se vkrádá". Nechyběla ani "Vánoční noc" (kterou v poslední době objevilo i Country Radio). Celkem vzato se tyto vzácné chvíle klidu staly pro nejednu uhoněnou návštěvnici prvním vskutku svátečním vánočním večerem.

Advent

Stíny se stáhly do ulity
Andělé mizí v počítačích
Z nebeských výšin duní hity
A z duší se sype bílý sníh

Vánoce mizí do médií
A zbývají? V koši noviny
Prodejci kaprů denně myjí
krev Ježíši kterýs bez viny

nahoru

"Z té dálky slýchám písně známé"

mohli si říkat návštěvníci přijíždějící toho pátečního odpoledne (17. srpna 2007) do zámku v Bělé, protože jistě až na nádvoří zalétaly z otevřených oken výstavního sálu útržky povědomých melodií. Radek Tomášek se na večerní vystoupení chystal zodpovědně a dlouho, protože chtěl vyzkoušet, které písničky vyznívají pěkně i "ošizené" o jednu kytaru. Po jeho boku totiž chyběl obvyklý spoluhráč - Radek ml. byl sice geograficky nedaleko, u Máchova jezera, ale tentokrát jako člen své domovské kapely Clou (je pravda, že aspoň nechal srdečně pozdravovat diváky).

Zámek se stal pro tento večer průsečíkem mnoha dalekých cest - nejprve přijeli hosté z Náchoda, hned po nich několik aut z Prahy a samozřejmě taky z Čisovic, pak z blízké Boleslavi a nakonec dorazili i diváci místní. Z největší dálky však vážili cestu manželé Yiyeksi a Štěpán Marhoulovi, kteří teď většinou žijí a pracují v Londýně.

V sedm večer už nezbyla žádná volná židle, muzikant se chopil kytary a básník si připravil první knížku. Písničky nezněly ani trochu ošizeně a proplétaly se případně mezi Lojzovými verši. Alois Marhoul četl ukázky ze všech sedmi svých sbírek (úspěšnou premiéru tu ale měly i tři básně ze sbírky teprve vznikající) a publikum oba účinkující odměňovalo mocným potleskem.

Oba umělci museli taky přidávat - na přání zazněla Radkova písnička Muži mládnou i báseň z Lojzovy sedmé sbírky Kam jablko nepadá. "To je moje oblíbená, nemyslím to osobně!" objasnil ještě hlas z publika.

Vyplatí se následovat starého vola
Rumunské přísloví

Moje „Láska“ sní svůj sen - -
Z blízkého nádraží odjíždí vlak
A já
vůl
a já
vůl
starý vůl
čekám!

Ale nikdo ...
opakuji:
Nikdo!
Naposledy opakuji
Nikdo mě nenásleduje!

Lidi!
Věřte mi

nahoru
Nastal čas hojnosti

Podle svého založení si každý z návštěvníků odnášel jako památku na krásný večer cédéčko s písničkami, sbírku básní s autorovým věnováním, podepsanou fotku, recept na nějakou dobrotu... Ale především asi náruč vzpomínek na setkání s dobrými přáteli, které obohatilo jejich duše. Spokojený byl mladičký hudební nadšenec, který si nechal podrobně vysvětlit, jak se vyměňuje prasklá struna a k čemu je dobrý kapodastr.

"Oba jsme povahou nesmělí, Lojza snad ještě víc než já," konstatoval Radek. Doufejme, že jim posluchači dávali svou přízeň najevo natolik průkazně, že alespoň na pár hodin svou vrozenou skromnost odhodili a těšili se ze zaloužených plodů své práce.

nahoru

Jednou v roce na Vánoce - poprvé

Modrá pozvánka s hvězdičkami nabízela začátkem prosince 2006 hned tři motivy k návštěvě bělského muzea: od 3. do 17. prosince 2006 (mezi 9 a 16 hod.) tu byla k vidění výstava novoročenek a zároveň prodejní výstava keramiky, hraček, knížek, grafiky, skla, perníčků...

Pozvánka také upozorňovala na přátelské setkání, které se v muzeu konalo v neděli 3. prosince od 17. hod. Mezi hosty byli lidé, kteří s muzeem po celý rok spolupracovali a kteří se sem rádi vracejí, mezi nimi také tři osobnosti z hudebního světa: sopranistka Iva Ročková, akordeonistka Andulka Křivská a zpěvák a kytarista Radek Tomášek.

Celým večerem provázel ten nejpovolanější, člověk mnoha schopností i profesí, filosof nejen povahou, Tomáš Adam. Postupně vyzpovídal nově zvoleného senátora a rovněž sponzora bělského muzea PhDr. Jaromíra Jermáře i pana faráře Jana Nepomuka Jiřiště.

Zazněly koledy

Radek se podle svého slibu dostavil a z Prahy přivezl i Andulku, ale předem se omlouval, že je silně indisponován - měl za sebou předlouhou noc, protože vystupoval na soukromém večírku až v Rožnově pod Radhoštěm, hrál až do rána a spal sotva dvě hodiny. S představou, že by si mohl aspoň chvilku schrupnout v depozitáři, se brzo rozloučil a statečně pak týral unavené hlasivky, když s Ivou Ročkovou a Andulkou Křivskou hráli a zpívali vánoční koledy i lidové písničky. Příjemně naladění návštěvníci si rádi zazpívali s nimi.

Hodiny v milé společnosti utíkaly neuvěřitelně rychle, všem bylo nějak líto se rozloučit a tak se zrodil nápad, že "jednou v roce na Vánoce" by se posezení mohlo pravidelně opakovat. V roce 2007 slaví muzeum v Bělé už sté výročí od svého založení a to je jistě důvod sejít se znovu a možná ne jednou - v létě je na zámku taky moc pěkně a kaple už možná bude opravená...

nahoru

Tak to zkouším aspoň písní

Čtvrteční večer 17. srpna 2006 se vydařil - počasí bylo jako dělané pro výlet, čehož využila řada Radkových fandů a sjela se na koncert do Bělé z Prahy nebo z druhé strany, z Náchoda. Podle zájmů a věku pak absolvovali výšlap na Bezděz, koupání v Máchově jezeře nebo sbírání hub v okolních lesích. Nejhezčím závěrem dne ale byl bezpochyby pro všechny "zámecký" večer. Radkovi tentokrát nahlížel přes rameno jeden z bývalých majitelů bělského zámku, vévoda Albrecht z Valdštejna. Zvláštní shodou okolností má Radek přátelské vazby k jinému sídlu spojenému s touto osobností, totiž k Chebskému zámku, kde vévoda Albrecht nuceně ukončil svou pozemskou pouť.

Mísení žánrů

Členka opery Národního divadla v Praze, sopranistka (a bělská rodačka) Iva Ročková se na Radkův koncert chystala už dlouho. Díky divadelním prázdninám, které tráví na chalupě v kraji svého mládí, jí to tentokrát konečně vyšlo. Oba zpěváci, i když tak rozdílných žánrů, našli snadno společnou notu.

Káva na cestu

Radkové si před odjezdem ještě vypili kávu, aby zůstali svěží na zpáteční cestu. Rae už delší dobu zápasil s chronickou únavou - kapela Clou měla napilno se skládáním a nahráváním muziky k filmu Prachy dělaj člověka (premiéra v září 2006), chodil spát nejdřív ve tři ráno a pak ho čekala celodenní šichta v práci... A pak se řekne, že muzikanti jsou lehkoživkové!

A ke kávě ořechový moučník

Kdo ochutnal vynikající ořechové kostky, prosil o recept. Tady je: Těsto: 27 dkg polohr. mouky, 22 dkg Hery, 1 žloutek, půl prášku do pečiva, půl vanilkového cukru, 2 lžíce studené vody, 1 lžíce rumu. Nádivka: Utřeme 4 žloutky, 15 dkg cukru, 2 lžíce kakaa, půl vanilkového cukru, přidáme 6 nahrubo nastrouhaných jablek a 15 dkg mletých ořechů, nakonec vmícháme sníh z 5 bílků. Těsto vyválíme na dva pláty, jeden rozložíme na vymazaný a vysypaný plech, na něj dáme nádivku a zakryjeme druhým plátem.

nahoru
Nechoď s duší zamčenou

Pátek 18. listopadu 2005 zasypal bělský zámek sněhovými vločkami a celý svět jakoby se naladil do studených odstínů přicházející zimy. Teplé světlo svíček a Radkova historka o velikánské rádiovce však pomáhaly zahánět příliš melancholickou náladu. Že tu historku neznáte? Tak to si ji nechte vyprávět! A pokud jste se čirou náhodou také narodili 3. června 1946 v Praze (jako Radek Tomášek a textař a spisovatel Jan Krůta), přeměřte si obvod hlavy. Pokud bude významně větší než je obvyklé, ozvěte se Radkovi - bude mít další argument pro svou teorii, že právě toho dne se v Praze rodili vyjímeční lidé s vyjímečně velkými hlavami.

Posezení s přáteli

Písničky dozněly, ale domů se ještě nikomu nechtělo. Vždyť venku byla nevlídná studená temnota, kdeždo v muzeu kamna příjemně hřála, bylo co pít i co dobrého zakousnout, ale hlavně - námětů k povídání bylo tolik! Radek se nevyhýbal žádné odpovědi, takže se vzpomínalo na staré dobré Rangers, probírala se tristní situace v politice i nemožné televizní programy.

Slané roládičky

K vínu hostům ohromně chutnaly roládičky z listového těsta plněné pikantní nádivkou. Je to v podstatě variace na oblíbené téma "co dům dá": Rozválený plát listového těsta se potře hořčicí, posype bylinkami (bazalka, oregano...) poklade šunkou, salámem nebo anglickou slaninou (pro vegetariány různými sýry). Zabalená roláda se nakrájí na plátky, potře rozšlehaným vajíčkem, ozdobí proužky papriky a upeče dorůžova.

nahoru

Výběr z akcí ke stému výročí založení muzea (1997 - 2007)

1. května 2007 začala výstava Broušené sklo 1939 - 2007, dokumentující výrobu křišťálového skla v Bělé pod Bezdězem. (skončila 30. září 2007), otevřena byla i výstava Te Deum laudamus – Hudba a zpěv v bělských kostelích (ve spolupráci s římskokatolickou farností v Bělé, skončila 27 . května 2007)

V sobotu 19. května 2007 byla zahájena výstava ze sbírek muzea - depozitáře odkryly aspoň ukázky ze svých skrytých pokladů (trvala rovněž do do 30. září 2007) a uskutečnil se slavnostní koncert ke 100. výročí založení muzea.

nahoru

V červnu 2007 proběhla výstava obrazů výtvarnic Nely Brabcové a Lidmily Kirchnerové pod zvědavost vzbuzujícím názvem "houby louky".

nahoru

Od 7. července do 5. srpna 2007 vystavoval v Bělé Jiří Suchý bez Semaforu. Vernisáž zahájil bělský farář Jan Nepomuk Jiřiště a účinkovali pánové ze Semaforu, Vladimír Hrabánek a Jiří Svoboda. Velmi početní návštěvníci se ale dočkali i písniček v podání pánů Suchého (zpěv) a Svobody (klavír) a po ní se mohli seznámit s méně známou stránkou různorodé tvorby Jiřího Suchého, s jeho půvabnými kresbami.

Pan Suchý je natolik zajímavá osobnost, že do muzea přilákala spoustu návštěvníků i na besedu nazvanou Jonáš už je tu v sobotu 28. července.

Od 11. srpna 2007 do 2. září trvala výstava obrazů Jana Gablera

V pátek 17. srpna se uskutečnil kouzelný "zámecký" večer s písničkami Radka Tomáška a verši Aloise Marhoula pod názvem Z té dálky slýchám písně známé - je mu věnován samostatný blok.

nahoru

V sobotu 14. července 2007 se přišli hudbymilovní posluchači potěšit krásnými tóny na koncert Ivany Ročkové, Jiřího Přibyla a Antonína Krátkého. Na programu byly "Písně, chansony, árie".

nahoru

V pátek 21. září 2007 přijel na zámek v Bělé František Pešán se svým Divadlem z půdy, aby tu dětem zahrál Kovářskou pohádku, inspirovanou lidovou písničkou "Jaké je to hezké, dva kováři v městě, dva kováři na rynku!" Představení se konalo v rámci výstavy "Zámečníci, kováři, dráteníci", která názorně seznamovala s tradičními řemesly - kromě vystavených exponátů mohli návštěvníci obdivovat i práci paní drátenice.

Na závěr roku byla připravena mj. prodení výstava drobných dárků (keramiky, batikovaného hedvábí, textilních i dřevěných hraček, knih, loutek, vánočních ozdob, ručně vyrobených svíček, perníčků, skleněných figurek, která trvala do neděle 16. prosince 2007, kdy se uskutečnilo 2. setkání s příznivci muzea nazvané Jednou v roce na vánoce (viz samostatně).

nahoru

Rozsáhlé sídlo pod Bezdězem mělo složitou historii a ani v současnosti nemá jednoduchou pozici, už vzhledem k tomu, že peníze chybí všude, natož v kultuře.

Webové stránky muzea se všemi aktuálními informacemi jsou tady, najdete ho i na facebooku


Hlavní budova, v níž sídlí muzeum, je zároveň domovem několika desítek nájemníků. Část z nich bohužel patří k těm, které média tak pěkně označují jako "nepřizpůsobivé".


V renesančních arkádách se suší prádlo a kolem kašny se honí psi. Do nedávna to byl takový začarovaný kruh - na opravy nebyly peníze, tlačilo se však na vyšší návštěvnost. Když už se ale na zámek nějaký odvážlivec vypravil, často ho odradil dojem z prvního rozhlédnutí, což byla velká škoda, už vzhledem ke kvalitě nabízených akcí.


Změny přicházely pomalu, ale už začínají být patrné. Ve velkém sále, kde se pořádají výstavy, byl restaurován malovaný strop s postavami vojáků ze 16. století, opravila se zámecká kaple, střecha, prokoukly části čerstvě vymalovaných arkád.


Muzeum v r. 2007 oslavilo sto let od svého založení a patřil mu kuriózní rekord - stálá expozice muzea z 50. let minulého století patřila mezi nejstarší v republice. Poté, co se konečně dohodl kraj a bělská radnice, započalo se na podzim 2007 s přípravou nové expozice. Hotov je předběžný projekt, našly se i peníze na nutné úpravy, které nadále (stav v r. 2013) probíhají za plného provozu.


Design: ViSt